Spartathlon 2007 - díl druhý
Po koupeli jsem lehce posnídal a vydali jsme se na cestu do Sparty. Po cestě jsem Petrovi a Tomášovi alespoň ukázal nejtěžší místo celého Spartathlonu, a pak už jsme mířili k cíli. První běžce jsme potkali zhruba na 190. km trati, tedy nějakých 56 km před cílem. Spíš než energii bylo na nich možné pozorovat velké soustředění na cíl a vůli k jeho dosažení. Tady už je každý silně zahleděný do sebe, respektive propojený jen se zemí a univerzem. Vnímáte jen jak se s každým krokem blížíte k cíli, že vám někdo podává láhev s pitím a do ruky vám cpou nějaké jídlo. Vše děláte už jen mechanicky, protože víte, že bez toho cíle nedosáhnete. O nějaké chuti už nemůže být vůbec řeč. Všichni jsou potřeni silnou vrstvou krémů proti sluníčku, tedy skoro všichni. Japonci jsou většinou oblečeni do trik s dlouhým rukávem a do dlouhých elasťáků a s hlavou krytou čepicí s chráničem týla, aby se k jejich tělu dostalo co nejméně slunečních paprsků.
Na 210. km potkáváme Martinu. Běží strojově a je jasné, že cíle každopádně dosáhne. Běží ještě s jedním běžcem. Vzájemně se podporují ve chvílích, kdy jednoho či druhého postihne krize. Martina mohla být v cíli před všemi Japonkami. Tři kilometry před cílem však jejího souputníka potkala těžká krize, zřejmě z přehřátí, takže se jí málem složil k nohám. Martina nezaváhala ani na okamžik, podepřela ho a prakticky na ruce ho dovedla až do cíle. Když mi to pak při večeři popisovala, pocítil jsem záchvěv štěstí, že se zachovala tímto způsobem, protože i o tomhle je Spartathlon. Je to hlavně o sounáležitosti, bez níž nikdy cíle nemůžete dosáhnout. Tady běžci nejsou soupeři, ale přáteli potýkajícími se s tím, co jim připravila trať a příroda. Navzájem se povzbuzují, navzájem si dodávají sílu a někdy se i navzájem donesou do cíle, protože pomoc kohokoliv mimo tuto pospolitost je zakázána a trestá se vyřazením ze závodu.
Ráno po skončení závodu jsem se začal shánět po svých hodinkách. Tedy sháněli jsme se po nich sice už v cíli, ale tam nám bylo řečeno, že je dostanu ráno na radnici. Popravdě řečeno něco mi říkalo, že jsou už dávno na ruce toho šoféra, co je dostal na starost, aby je ve Spartě na direktoriátu předal. V hotelu jsme se zeptali, jak se dostaneme na místo, kde se vydávají věci, které si běžci nechali na jednotlivých kontrolách. Podotýkám, že si je tam nechali zcela záměrně, odložené v pytlících s číslem kontroly a svým vlastním, ve víře že v cíli jim budou vydány.
Došli jsme na udané místo. Byl to pohled pro bohy, teda pro bohy bezdomovců. V životě jsem neviděl tolik lidí tolika národností přehrabovat obsah kontejnerů na odpadky. Řecká organizace se předvedla v plné parádě. Krabice z jednotlivých kontrol naházeli i s jejich obsahem prostě do popelnic. Mezi zbytky občerstvení jste mohli najít reprezentační kombinézu vyslance galského kohouta či australského domorodce. Vsjo si bylo rovno. Já po dotazu, kde bych mohl dostat své hodinky, jsem byl odeslán k tomuto klubku přehrabujících se zoufalců. Hodinky jsem se ani nenamáhal hledat, jen jsem si ty zoufalce vyfotil, budou mi připomínat řeckou náturu výmluvněji než cokoliv jiného.
Takže jsem lehčí o jedny hodinky. Asi jsem si tím měl uvědomit, jak relativní pojem je čas.
Více mých článků naleznete na serveru www.behej.com.
Miloš Škorpil
DĚKUJEME – BĚŽTE
Děkujeme, odcházíme! Zajímavý nápad, sbalit si kufry a běžet. Nic proti tomu, za první republiky a i dříve za Rakouska Uherska chodili lidé do světa na zkušenou, aby poznali, jak to ve světě chodí, aby poznali, že všude je chleba o dvou kůrkách a nikde do huby pečení holuby sami nelétají. Určitě na to mají nárok i lékaři, akorát by neměli zapomínat na Hippokratovu přísahu a taky proč šli studovat medicínu. Jestli proto, aby se měli v životě dobře, tak je dobře, že odchází, ať prominou, já si stále myslím, že lékařem se stává člověk proto, aby bylo dobře, aby se cítili dobře – zdraví a fit jejich spoluobčané, a když to dělají dobře a se srdcem na dlani, tak se pak budou mít dobře i oni. Svou zkušenost však musí v životě zažít každý z nás, tak jim zamávejme a vyprovoďme je slovy – DĚKUJEME – BĚŽTE ...
Miloš Škorpil
Společné vyběhnutí do roku 2011 s Běžeckou školou
Že to máte trošku z ruky, abyste přijeli třeba do Chebu, Prahy, Jablonce, Kutné Hory, Krkonoš, Pelhřimova ... NEVADÍ. Že budete ráno po Silvestrovském veselí znaveni – NEVADÍ. Že, že, že ..., NEVADÍ, my žádné výmluvy nebereme, my s nimi vyběhneme :).
Miloš Škorpil
Film, který stále běží a nemůžete ho zastavit …
... tak přesně takový pocit mám nyní, a jak pročítám ohlasy na Františkolázeňskou 21 hodinovku, tak vidím, že nejen já. Je to stejný pocit, jako když slezete z běžeckého pásu – taky vás to nutí jít stále dopředu ...
Miloš Škorpil
Musíš být vítěz – zabíjí naši (dětskou) duši
Od malinka slýcháme : „Musíš být vítěz, musíš být nejlepší, musíš se víc snažit, abys vyhrál, abys měl lepší známky“, postupem let se požadavky stupňují, „musíš se snažit, abys více vydělal, abychom si mohli pořídit lepší bydlení, měli lepší auto, mohli jet na lepší dovolenou ...“. Není divu, že to v lidech zabíjí duši, nejhorší na tom je, že tím je zabíjena dětská duše ještě dříve, než se může rozlétnout a poznat, proč na tento svět přišla. Není divu, že už od dětských let nevíme, co si s životem počít a to se pak s námi táhne do té doby, než řekneme: „A DOST, TOHLE TEDY OPRAVDU NECHCI, PROTO JSEM SE NENARODIL/NENARODILA!“
Miloš Škorpil
Jak najít cestu zpět do ráje - ke kořenům
Běžíce přes kořeny, zakopáváme, nadáváme na ně, zlobíme se na stromy, že nám je staví do cesty, při první příležitosti je odsekáme, zalijeme do asfaltu či do betonu a libujeme si, jak jsme na ně vyzráli.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Bohoslužba před bitvou. Ukrajinští kaplani kážou, i válčí s puškou v ruce
Záporoží (Od zpravodajů iDNES.cz) Reportéři iDNES.cz se vypravili na Ukrajinu za vojáky, kteří bojují proti Rusku. Stres a strach jim...
Kvůli změnám klimatu nepřibývá tornád, jen se více dokumentují, říká expert
Tornáda jsou nedílnou součástí počasí v České republice a v průměru meteorologové zaznamenají jedno...
Naši dinosauři umí čůrat ve stoje, páření se ale vyhýbáme, říká zakladatel parku
V „dinosauřích“ zábavních parcích sítě DinoPark najdou návštěvníci věrně zachycená prehistorická...
Děti si hrály na střeše haly u Stuttgartu, čtyři se ze sedmi metrů zřítily
Čtyři děti se v sobotu večer v Remshaldenu nedaleko Stuttgartu na jihozápadě Německa propadly...
Prodej RD, Ladná
Růžová, Ladná, okres Břeclav
4 495 000 Kč
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1494x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Běhání na Chodově
- Pražský maraton
- Co na talíř
- Tomáš běží pro Praple
- Bavíme děti
- Ondřej běží pro Paraple
- Bavíme se během
- Běžecká škola Miloše Škorpila