Běhání mezi kravskými lejny
Miloš Škorpil První závod se běžel v Lichtenštejnsku. Od svých spoluběžců jsem měl hlášky, že tenhle závod je takové lehké rozeběhnutí se, aby se člověk hned na začátku nelekl a nakonec si celou tu sérii nerozmyslel, obzvlášť, když definitivní přihlášku do celého Poháru člověk podává až po absolvování LGT Alpin Marathonu.
Letmým pohledem do propozic jsem si všiml, že kopečky začínají na desátém kilometru a že se musíme vyšplhat někam k osmnáctistům metrům. Počasí na startu bylo ideální, nějakých 12 stupňů, jen mě trošku zaráželo, že prý nahoře je tak o sedm stupňů méně. Vzal jsem na sebe tedy tříčtvrteční elasťáky a triko s dlouhým rukávem a na něj ještě tílko. Při startu jsem se zařadil docela dopředu, abych se nemusel probíjet davem, čítajícím spolu s půlmaratonem patnáctset hlav.
Prvních deset kilometrů bylo na rozeběhnutí, běželi jsme podle Rýna až do Vaduzu. Zpovzdáli jsme mohli pozorovat blížící se hrad, tyčící se na vršku. To dávalo tušit, kam naše příští kroky povedou. Zdoláním desátého kilometru idylka končila a začala tvrdá práce, která s malými přestávkami trvala další třicet dva kilometry. Běželo se mi vcelku dobře. Šplhal jsem vesele nejdříve silničkou, klikatící se uličkami Vaduzu. Najednou se trať prudce zatočila doprava do lesa a bylo po idylce. Profil začal prudce stoupat. Běžel jsem stále dál a odolával pokušení zařadit chůzi. Na sedmnáctém kilometru mě najednou přepadl hlad. U mne při běhu jev naprosto neobvyklý. Na devatenáctém kilometru mrknu okem na ostatní běžce a vidím, že se vesměs změnili v chodce. Podlehl jsem tedy tomuto pokušení také a jal se další metry ukrajovat coby chodec. Na dvacátém kilometru jsem do sebe nasoukal půlku banánu a kousek müsli tyčinky, zapil to hltem hydroponického nápoje (kupodivu velmi chutného) a jal se stoupat dál.
Na dvacátém kilometru se na chvíli stoupání změnilo v klesání. Zaradoval jsem se, že teď mírně orazím a trošku se zase proběhnu. Z těchto úvah mě rychle probudilo několik kravských lejn a bahno, jež tvořily podklad cesty, po níž vedla trasa běhu. Proklouzal jsem se pár kilometry této výstelky, vyhnal z cesty tři krávy, které se mi do ní postavily a šťastně dorazil na dvacátý pátý kilometr. Doplnil zase energii a jal se stoupat dál. Krajina byla nádherná. Rozkvetlé alpské louky, alpské vrcholky jiskřící sněhovou čepicí a mezi tím vším linoucí se dav běžco-chodců. No krása. Jen kdyby mi tak pekelně nedocházela šťáva.
Na třicátém druhém kilometru se mi začala motat hlava. Trošku mě táhl úpon levého stehna, a tak jsem se víc věnoval focení než běhu. Pořád jsem ale stoupal vzhůru. Času jsem měl dost, vždyť limit je tu sedm hodin a já měl za sebou sotva tři hodinky. Dostávám se do sedla na třicátém pátém kilometru, nejvyšším bodě závodu a blížím se k Malbunu, kde je cíl. Malbun si pak budu moci dokonale prohlédnout, protože posledních pět kilometrů vede trať už kolem něj. Na protějším svahu lze pozorovat ty šťastnější, rychlejší a lepší běžce, kteří už míří do cíle. No my se ještě musíme prokousat úzkou cestičkou, stále nahoru a dolů jako kamzíci, než si budeme moci dovolit ten luxus a zasprintovat do cíle.
Cíl. Krása. Nealkoholické pivo, bujón, hranolky, nealkoholické pivo, pivo, hranolky a pak vysprchovat, převléknout a počkat na Pavlínu, která se ještě někde trápí na té kamzičí stezce.
Jó, bylo to krásný a bylo toho všeho dost. Teď budeme muset trošku tři týdny zatrénovat, abychom se mohli zase vytrápit v Zermattu při druhém kole tohoto krásného Mountain Marathon Cupu a nakonec si užít v září na Jungfrau-Marathonu.
Miloš Škorpil
DĚKUJEME – BĚŽTE
Děkujeme, odcházíme! Zajímavý nápad, sbalit si kufry a běžet. Nic proti tomu, za první republiky a i dříve za Rakouska Uherska chodili lidé do světa na zkušenou, aby poznali, jak to ve světě chodí, aby poznali, že všude je chleba o dvou kůrkách a nikde do huby pečení holuby sami nelétají. Určitě na to mají nárok i lékaři, akorát by neměli zapomínat na Hippokratovu přísahu a taky proč šli studovat medicínu. Jestli proto, aby se měli v životě dobře, tak je dobře, že odchází, ať prominou, já si stále myslím, že lékařem se stává člověk proto, aby bylo dobře, aby se cítili dobře – zdraví a fit jejich spoluobčané, a když to dělají dobře a se srdcem na dlani, tak se pak budou mít dobře i oni. Svou zkušenost však musí v životě zažít každý z nás, tak jim zamávejme a vyprovoďme je slovy – DĚKUJEME – BĚŽTE ...
Miloš Škorpil
Společné vyběhnutí do roku 2011 s Běžeckou školou
Že to máte trošku z ruky, abyste přijeli třeba do Chebu, Prahy, Jablonce, Kutné Hory, Krkonoš, Pelhřimova ... NEVADÍ. Že budete ráno po Silvestrovském veselí znaveni – NEVADÍ. Že, že, že ..., NEVADÍ, my žádné výmluvy nebereme, my s nimi vyběhneme :).
Miloš Škorpil
Film, který stále běží a nemůžete ho zastavit …
... tak přesně takový pocit mám nyní, a jak pročítám ohlasy na Františkolázeňskou 21 hodinovku, tak vidím, že nejen já. Je to stejný pocit, jako když slezete z běžeckého pásu – taky vás to nutí jít stále dopředu ...
Miloš Škorpil
Musíš být vítěz – zabíjí naši (dětskou) duši
Od malinka slýcháme : „Musíš být vítěz, musíš být nejlepší, musíš se víc snažit, abys vyhrál, abys měl lepší známky“, postupem let se požadavky stupňují, „musíš se snažit, abys více vydělal, abychom si mohli pořídit lepší bydlení, měli lepší auto, mohli jet na lepší dovolenou ...“. Není divu, že to v lidech zabíjí duši, nejhorší na tom je, že tím je zabíjena dětská duše ještě dříve, než se může rozlétnout a poznat, proč na tento svět přišla. Není divu, že už od dětských let nevíme, co si s životem počít a to se pak s námi táhne do té doby, než řekneme: „A DOST, TOHLE TEDY OPRAVDU NECHCI, PROTO JSEM SE NENARODIL/NENARODILA!“
Miloš Škorpil
Jak najít cestu zpět do ráje - ke kořenům
Běžíce přes kořeny, zakopáváme, nadáváme na ně, zlobíme se na stromy, že nám je staví do cesty, při první příležitosti je odsekáme, zalijeme do asfaltu či do betonu a libujeme si, jak jsme na ně vyzráli.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
V neděli očekávejme silné bouřky. Hrozí kroupy a také přívalové deště
Přímý přenos Sobotní bouřky zasáhly Moravu a jihovýchod Čech, v neděli se předpokládá rozsah na celé Česko,...
Prodej domu 3+1, pozemek 471 m2, garáž, balkon, Poděbrady
Mánesova, Poděbrady - Poděbrady II, okres Nymburk
4 950 000 Kč
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1494x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Běhání na Chodově
- Pražský maraton
- Co na talíř
- Tomáš běží pro Praple
- Bavíme děti
- Ondřej běží pro Paraple
- Bavíme se během
- Běžecká škola Miloše Škorpila