… tak přesně takový pocit mám nyní, a jak pročítám ohlasy na Františkolázeňskou 21 hodinovku, tak vidím, že nejen já. Je to stejný pocit, jako když slezete z běžeckého pásu – taky vás to nutí jít stále dopředu …
Jít – běžet, stále dokolečka, dokola, jak jsem už mnohokrát napsal, pro mě ztratilo půvab a tak jsem přestal běhat závody, kde se běhá stále dokolečka, dokola. Jít – běžet po trati 21 hodinovky, ne pro nějaké metry či kilometry, ale pro RADOST. Pro radost z toho, že byť se každý tento metr, každý tento kilometr nepočítá, se přesto POČÍTÁ, neb se přeměňuje ve zvonivé zlaťáčky pro potřebné. To je VELKÁ RADOST! Když těch zlaťáčků přiteče tolik (40 400), jak se to povedlo během těch 21 hodin ve Františkových Lázních, tak to už je RADOST, ŠTĚSTÍ … KTERÉ NEZNAJÍ HRANIC.
Na srdce jsou Poděbrady - na SRDCE jsou Františkovy Lázně
Říkalo se a nejspíš se stále říká: „Na srdce jsou Poděbrady“, ale pokud někdo touží opravdu UZDRAVIT SVOJE SRDCE, SVOU DUŠI, ale třeba i bolavou nohu, tak musí jet do Františkových Lázní! Zdejší klima je natolik uklidňující, inspirující, povznášející …, že tu stačí strávit 21 hodin. Pravda, čas se nám neskutečně zrychluje, takže aby byla léčba úspěšná, bude třeba ve Františkových Lázních strávit rok od roku o hodinu víc, ale účinky, účinky ty rozhodně stojí za TO.
Když jsem před 5 lety při svém druhém oběhu České republiky poznal Zdeňka Danča, neměl jsem tušení, jak toto naše setkání změní můj život. Nevím, co tehdy přimíchal za bylinky či koření do jídla, které nám s Martinem Hunčovským přinesl na autobusovou zastávku, ale faktem je, že od té doby nějak víc rozumím řeči bytostí obývajících můj „malý“ svět. Při čtení slůvka "malý" se asi většina z vás usměje, máte pravdu, NÁŠ svět je tak velký, jak velké máme SRDCE.
S každým poznáním člověka jako je Zdeněk Dančo, Vládík Dančo, Petr Hruška, Petr Syblík, Ondřej Prokop, Pavlína Hanušová, Esterka, Pavel Kosorin, Michal Vítů, Pavla a Sean O´Rorke, Martin Lukeš s Martinou, Petr Slezák a Miriam, Dav s Gábinou, Ondra Uher s Denisou, Tomáš Velecký s Lenkou, Honza Hanousek, Štefan Krč, Karel Tyrpekl, Milan Kůtek, David Dufek, Eva a Jirka Kolafovi, Jirka Holíček, Lucka Urbanová, Sváťa Fröhlich, Jirka Černý s Haničkou, Martin Ševčík, Libor a Petr Matouškovi, Danča Naušová, Danča s Davidem, Jiřka Ronnerová, Vláďa Novák, Petra Kožárová … Dana, se mi dostalo velkého daru. Každý tento člověk je jiný, ale přeci jsou stejní – mají VELKÁ SRDCE a NEKONEČNOU DUŠI. Každý okamžik v jejich přítomnost je svátost. Když s nimi podnikáte dobrou věc, ta svátost se rozplyne. Ne tak, že by zmizela, ona se rozpustí a prolne se do každého, kdo jen myšlenkou či pohledem zavadí a pak se divte, že i jiná srdce, jiné duše jihnou – lidští …
Ano, je to nakažlivé, silně nakažlivé, postižený už nikdy nebude stejný jako byl dříve. Nohy se mu roztančí, mysl začne ztrácet sílu, duše se začne rozpínat a výsledkem je HARMONIE – SOUZNĚNÍ, nekonečné souznění …
No a to je všechno :), více již netřeba, nebo že by snad ano?
