S Máňou a Lojzou jsme se rozloučili, je tomu skoro rok - možná si ještě vzpomenete, jak je běh osvítil a vydali se Pařížskou, a pak dál a ještě dá …, tehdy to vypadalo, že jejich běh nikdy neskončí. Ale znáte to, endorfiny a prvotní probuzení vyprchá a člověk homo sapiens liny znovu upadne do starého dobrého stereotypu. Takže rok se s rokem sešel a Máňa s Lojzou jsou znovu na začátku, vlastně ne na úplném začátku, už jsou trošku poučení, ale uvidíme, uvidíme …
Mirek Vostrý
Máňa stojí před zrcadlem, kroutí se jak čamrda, zkouší běžecký set, který si zakoupila vloni před adidas během a vůbec není spokojena. „Ach jo, tyhle faldíky jsem tu vloni neměla, a to bříško taky nemá tvar, který by se mi líbil, že já koza jsem s tím běháním přestala. Teď abych začínala znova. Musím to nějak zaonačit a uvrtat Lojzu, aby do toho šel se mnou, sama se motat někde v parku, aby mě vočumoval kdejakej šmírák, to ani náhodou.
Lojzóóó … Ano, Máni? Co děláš večer?No, … víš …, z Lojzy to leze jak z chlupatý deky No právě že nevím, proto se ptám!No víš … Hele, nechceš mi doufám říct, že jdeš s kámošema na hořčík? (od určité doby, co se provalilo, že pivo obsahuje hořčík, už se nechodí na jedno, ale na hořčík, protože ptát se kolik jsi měl hořčíků je pěkná hovadina). No, víš … No popravdě jsem s tebou právě o tom chtěla mluvit O čem Máni?
No o tom, že ten náš život, jak ho zas vedeme, není zrovna zdravý, a že taková zdravá strava a zdravý pohyb by nám vůbec neuškodil. Lojza ztuhne a hekne: hele Máni, nechceš zase začít běhat, že ne?! No, nemyslela jsem, že musíme jít zrovna běhat, ale svižná procházka na čerstvém luftu by nám taky prospěla No, když to vezmeme směrem k Medvídkům, tak by to šlo, ty mě chceš naštvat! U Medvídků jsi každej tejden, a vždycky když se přivalíš, smrdíš jak tchoř a funíš jak medvěd a když se podívám na tvůj pupek, tak ten si se statným medvědem taky nezadá. Víš co, ode dneška najíždíme na nový způsob života, a jestli chceš mít ty svý pravidelný Medvídky, tak budeš se mnou chodit běhat a abys měl proč, jdu rovnou na net a přihlásím tě na Metro běh, ostatně četla jsem někde, že letos je to nějaký nacpaný a kdo se nepřihlásí včas, bude mít smůlu. To jsi rád, že mě máš, viď? Že za tebe všechno tak pěkně obstarám? No, to si piš, říká si Lojza jen tiše pro sebe. Co jsi říkal miláčku, nějak špatně jsem tě slyšela? Ale to víš miláčku, že jsem rád No proto! Tak prosím zavolej těm svým medvědům, že dneska do brlohu nepřilezeš, že jdeš trénovat Ses zbláznila, ne? Už voláš? Jasně miláčku, už volám Ty jsi můj miláček, víš to Lojzíku, mění Máňa taktiku Jasně miláček – blbáček …
Nicméně, večer obléknou oba své běžecké sety a vyrazí na krátký běh do Letenských sadů, běhat pražskými ulicemi se jim už nechce, ostatně ještě z loňska si pamatují, že Lojzovi stačilo oběhnout jeden blok a už málem volali koronárku. Proto už je Máňa obezřetnější a poučena vede ho volnou chůzí do Letenských sadů, kde mu ordinuje po malých dávkách (po 50 m) rychlou chůzi a pomalý běh. Absolvují takto zhruba 25 minutovou svižnou procházku, podívají se na osvětlenou Prahu. Máňa vesele žvatlá, Lojzovi je to jedno, protože je rád, že vůbec stíhá dýchat, ale když dorazí domů, dají horkou sprchu a pak má dovoleno jedno lahvový, tak vrní jak spokojený kocour.
