Uspavač hadů
Mirek Vostrý
Půjdu ještě dál, půjdu tak daleko, že napíšu, kdo je mým favoritem pro letošní volby do parlamentu, to jestli jím zůstane, bude záležet na tom, jak splní své sliby, což zase nebude tak těžké, protože v podstatě jediné co slibuje je, že nic neslibuje! Tedy slibuje jen to, že na to, abychom se měli alespoň trošku slušně, budeme muset každý z nás pořádně máknout. A právě tahle upřímnost se mi líbí. Nechám vás ještě pár dní napínat než řeknu víc, ale abych vám to ulehčil řeknu, že to není ODS, tu jsem nevolil nikdy, vždy jsem volil spíše osobnosti, než strany a dá se říci, že tak činím i teď, i když ti co jsem volil dříve měli vždy co dělat, aby se do parlamentu dostali, letošnímu mému favoritovi toto určitě nehrozí, ale sázka na osobnosti, tak ta mi zůstala.
Zprvu jsem do dnešního ohlédnutí nechtěl zatahovat politiku, ale ono to v době volební kampaně nejde a „můj mecenáš na poli politických námětu“ Jiřík Paroubek mě nenechá vydechnout :). To, co vypouští do světa, už ani nevoní ani nezapáchá, prostě už je to jen takový inertní plyn, který nikdo necítíme, ale právě proto bychom měli být před tím, co říká a co dělá, více na stráži, aby se nám nestalo, že nás uspí jako hady. Vzpomínám si na jedno fotbalové utkání, už si nepamatuji kdo to tehdy s kým hrál, byli to snad Němci a někdo. Němci nejdřív tlačili a tlačili a NIC. Pak z ničeho nic polevili, skoro přestali hrát, vypadalo to, že už rezignovali a ve chvíli kdy to vypadalo, že si všichni na ten trávník lehnou, vyrazili ke zteči. Než se překvapený – uspaný soupeř vzpamatoval, zmítal se mu balón v síti. Možná v ČSSD zvolili stejnou taktiku, snaží se nás opít tím, že všechny jejich kroky vypadají jak když se batolí batole. Lidi, kteří jsou proti nim, si řeknou: „Ti už nám nemůžou nic udělat, protože přeci i ti jejich voliči musí pochopit, že takováto hovádka jim nic dobrého nepřinesou“, nepůjdou volit a v tom Jiřík a jeho parta zatroubí na trubky ..., všichni socdemáci nastoupí v oranžovém dresu do volební zteče a nám ostatním zbude se jen dívat, jak Jiřík spojuje jako mesiáš celý svět!
Je to utopie? Raději bych tomu moc nevěřil. Když jsme četli Orwellův román 1948, taky jsme si říkali: „To snad není možný, to se nemůže nikdy stát, tak hloupí snad lidi nejsou!“ A co všechno už se z té utopie dnes naplnilo. Člověk je totiž ve své pýše tak zranitelný, jako žádný jiný živočišný druh, žádného tvora tak snadno neopijete, jako jeho, stačí mu jen něco slíbit, ukázat mu to na obrázku a už za vámi capká jak pejsek. To koňovi musíte dát do tlamy aspoň kostku cukru, aby za vámi šel, a možná i tak vás kopne kopytem, když mu nebudete po vůli a nebudete mu pak chtít dát třeba jablko. Vždycky mu budete muset dát něco materiálního, něco po čem se může utlouct. Člověku ne, tomu stačí pouhé sliby! Ostatně velmi dobře to charakterizuje věta: „U nás se na vesnici říkalo, nikdo ti nemůže dát tolik, kolik ti já dokážu slíbit!“ Kterou mi poslal Lojza, když jsme si mailovali na téma Jiříkových slibů.
Proto nevolím ty, co slibují a slibují a slibují a rozdávají, co není jejich. Slibují, že budou strkat do mé kapsy, do vaší kapsy, do všech kapes, co jich v našem státečku je. Pak se ale ptám, proč by mi měl někdo dávat do mé kapsy, ať už je to cokoliv, kde to vezme? No kde by to asi tak vzal? Nejdřív to z těch všech kapes sebere a pak, jako velký dobrák, nám z toho, co nám sebere, zase něco vrátí.
Korupce
Další krásné téma. Vyhlásili jsme boj korupci. Našli jsme recept na korupci. Zatočíme s korupcí. Hesla, hesla, hesla. Skutečnost! Zase to uspávání hadů. Zvýšíme daně, abychom mohli co nejvíce rozdělovat! Není zrovna tohle nejlepší podhoubí pro bujení korupce?
Ale končím, venku je konečně jaro, tak si jdu zaběhat a vám bych radil totéž. A když ne zaběhat, tak alespoň vyrazit do přírody, nabít se tím nejčistším a nejzářivějším zdrojem energie. Běžte rychle, než se Jiřík vydá dobývat i jiné světy a bude nám pak chtít rozdělovat sluneční paprsky podle zásluh nebo podle toho, jak jsme oranžoví …
Miloš Škorpil
DĚKUJEME – BĚŽTE
Děkujeme, odcházíme! Zajímavý nápad, sbalit si kufry a běžet. Nic proti tomu, za první republiky a i dříve za Rakouska Uherska chodili lidé do světa na zkušenou, aby poznali, jak to ve světě chodí, aby poznali, že všude je chleba o dvou kůrkách a nikde do huby pečení holuby sami nelétají. Určitě na to mají nárok i lékaři, akorát by neměli zapomínat na Hippokratovu přísahu a taky proč šli studovat medicínu. Jestli proto, aby se měli v životě dobře, tak je dobře, že odchází, ať prominou, já si stále myslím, že lékařem se stává člověk proto, aby bylo dobře, aby se cítili dobře – zdraví a fit jejich spoluobčané, a když to dělají dobře a se srdcem na dlani, tak se pak budou mít dobře i oni. Svou zkušenost však musí v životě zažít každý z nás, tak jim zamávejme a vyprovoďme je slovy – DĚKUJEME – BĚŽTE ...
Miloš Škorpil
Společné vyběhnutí do roku 2011 s Běžeckou školou
Že to máte trošku z ruky, abyste přijeli třeba do Chebu, Prahy, Jablonce, Kutné Hory, Krkonoš, Pelhřimova ... NEVADÍ. Že budete ráno po Silvestrovském veselí znaveni – NEVADÍ. Že, že, že ..., NEVADÍ, my žádné výmluvy nebereme, my s nimi vyběhneme :).
Miloš Škorpil
Film, který stále běží a nemůžete ho zastavit …
... tak přesně takový pocit mám nyní, a jak pročítám ohlasy na Františkolázeňskou 21 hodinovku, tak vidím, že nejen já. Je to stejný pocit, jako když slezete z běžeckého pásu – taky vás to nutí jít stále dopředu ...
Miloš Škorpil
Musíš být vítěz – zabíjí naši (dětskou) duši
Od malinka slýcháme : „Musíš být vítěz, musíš být nejlepší, musíš se víc snažit, abys vyhrál, abys měl lepší známky“, postupem let se požadavky stupňují, „musíš se snažit, abys více vydělal, abychom si mohli pořídit lepší bydlení, měli lepší auto, mohli jet na lepší dovolenou ...“. Není divu, že to v lidech zabíjí duši, nejhorší na tom je, že tím je zabíjena dětská duše ještě dříve, než se může rozlétnout a poznat, proč na tento svět přišla. Není divu, že už od dětských let nevíme, co si s životem počít a to se pak s námi táhne do té doby, než řekneme: „A DOST, TOHLE TEDY OPRAVDU NECHCI, PROTO JSEM SE NENARODIL/NENARODILA!“
Miloš Škorpil
Jak najít cestu zpět do ráje - ke kořenům
Běžíce přes kořeny, zakopáváme, nadáváme na ně, zlobíme se na stromy, že nám je staví do cesty, při první příležitosti je odsekáme, zalijeme do asfaltu či do betonu a libujeme si, jak jsme na ně vyzráli.
Miloš Škorpil
Volby – skrytá kampaň, aneb bacha bychom si měli dávat pořád
Poté, co jsme byli masírováni masivní volební agitací déle než rok, a všichni šli proti všem, aby nakonec nevyhrál nikdo, tedy nikdo natolik, aby to mohl považovat za vítězství, zvítězil zdravý rozum, lidé přeci jenom pochopili, možná i na základě svých vlastních zkušeností s půjčkami a hypotékami, že dluhy se nedají dělat do nekonečna a jednou se musí začít splácet. Výsledkem nyní je, že máme kampaň, která je trošku sterilní. Ale možná, že se mýlím a lecčeho se ještě dočkáme. Třeba generální stávky.
Miloš Škorpil
Běžíme ke kořenům
Začíná nový týden, postavte se k tomu, že začínáte NOVÝ ŽIVOT. V tom starém byl váš život samý začátek a samý rychlý konec, žádná pořádná mezihra. Zkuste to změnit, není to nic těžkého, chce to jen jedno - a to, říci si: „Co bylo, to bylo, to už je minulost, kterou nezměním, jaká však bude budoucnost, to je jen na mně. Když si řeknu, že 3 – 4x týdně se budu aktivně hýbat 30 – 40 minut, tak to není až tak moc, to určitě zvládnu. Vždyť nikdo neříká, že to musí být v kuse. Můžu to udělat tak, že půlku té porce zvládnu ráno a druhou večer.
Miloš Škorpil
Máňa a Lojza – rok 2 – zase od začátku
S Máňou a Lojzou jsme se rozloučili, je tomu skoro rok - možná si ještě vzpomenete, jak je běh osvítil a vydali se Pařížskou, a pak dál a ještě dá ..., tehdy to vypadalo, že jejich běh nikdy neskončí. Ale znáte to, endorfiny a prvotní probuzení vyprchá a člověk homo sapiens liny znovu upadne do starého dobrého stereotypu. Takže rok se s rokem sešel a Máňa s Lojzou jsou znovu na začátku, vlastně ne na úplném začátku, už jsou trošku poučení, ale uvidíme, uvidíme ...
Miloš Škorpil
Život je jen jeden
Běžím, proplétám se mezi kapkami deště, které se v hustých provazcích snášejí k zemi. Před očima mi tu a tam přeběhnou chomáčky mlhy. Vybíhám na vrchol Polomu. Scéna jak z katastrofického filmu, suché, pomalu černající pahýly, ještě nedávno obestřené sytě zelenými jehličkami, které naplňovaly okolní vzduch nezaměnitelnou vůní jehličí. Temné mraky nad horou se snaží skrýt ten truchlivý pohled – však marně. Stačí jeden poryv studeného větru a vše je jasně zřetelné – jeden malý brouček tu měl hostinu. Dal si, co hrdlo ráčilo, co na tom, že po něm zbyly ostatním živým tvorům, kteří zabloudí v tato místa, jen černé chmury a oči plačící očistné slzy.
Miloš Škorpil
Jak jsem se zas neutopil
Je to hodně troufalé psát si článek o tom, jak jsem se stal Dřevákem, před tím, než se tak stane. Ne že bych nebyl dřevák už teď. Všimněte si rozdílu v D a d. Velkým Dřevákem je totiž míněn Dřevěný muž, který se koná v okolí Jesenické přehrady, v Chebu. Dřevák proto, že se to startuje v obci Dřevěnice, kde se skáče do vody a pak stylem plav, jak umíš, v mém případě neumíš, 800 m na druhou stranu přehrady. Tam osedlat ocelového oře o dvou kolech a dostat se s ním okolo přehrady zpátky po 26 km na místo startu do Dřevčice a tady pak odkroužit dva 4 km okruhy, aby se konečně člověk stal zasloužilým Dřevákem.
Miloš Škorpil
Neměli bychom čekat až na rok 2012 – zbývá 859 dní
Mnohým se to nebude nejspíš líbit, ale už delší čas vše nasvědčuje tomu, že příroda s člověkem jako takovým ztratila trpělivost. Minimálně mu to dává v několika posledních letech dost výrazně najevo. To máte vlny Tsunami, zemětřesení, záplavy po celém světě, prasečí chřipka – tu si ovšem člověk vymyslel, aby se zas někdo nakapsoval, atd. atd.
Miloš Škorpil
Když se postavíte na zadní, dohlédnete dál
Tak jako každý den mě v úterý po otevření vajíčka, tedy vaia, přivítal nový bonmot od Pavla Kosorina a v něm stálo: „Když se postavíte na zadní, dohlédnete dál“. Nedalo mi to, abych na něj nezareagoval po svém: „ale taky se může stát, že spadnete na hubu“, za chvíli Pavel kontroval: „když budeme nemehla, moudrost nás nespasí“, a na to zase já: „to někdy ani když jsme šikovný“.
Miloš Škorpil
Co taky pravil Paroubek!
ČR je na rozcestí a ČSSD je její jediná cesta, pravil dnes Jiří Paroubek. Chtěl tím snad říci, že ta křižovatka vypadá tak, že ať se z ní vydáte po jakékoliv cestě, vždy to bude cesta ČSSD?
Miloš Škorpil
Půl roku www.bezeckaskola.cz
Půl roku v životě člověka je jako když plivne do Stromovky. Zvláště v dnešní době, kdy nestačíte počítat dny, které vám ubíhají mezi prsty. Z prvního půl roku Běžecké školy však ten dojem proklouzávání života mezi prsty nemám. Snad proto, že se stala přesně tím místem, o němž jsem vždy snil, že v životě naleznu. Tedy místem, kde se bude psát a povídat o běhání a o životě. Jedno od druhého nerozdělíte, i kdybyste měli tu nejširší širočinu :).
Miloš Škorpil
Běhat a žít se může naučit každý
Minulý týden jsem si neskonale užíval. Dana už začíná při běhu pomalu tančit, obloučky jsou ty tam, ostatně, při desetikilometrovém běhu už na ně nemá ani sílu ani čas :). To však ale nebyl ten hlavní důvod, proč mě běh tak nabil. Tím hlavním důvodem byl příběh, který mi poslal Karel z Vídně, respektive jeho mamka Daniela. Oba jsou rodilí Češi, akorát, že osud je zavál na druhou stranu hranice - do Rakouska.
Miloš Škorpil
Čert nikdy nespí a běžec už tuplem nemá kdy
Tento týden bude v Běžecké škole pestrý, skoro to vypadá, že už skončily prázdniny :), a ono pomalu ano, vždyť za šest týdnů už se běží Tesco Grand Prix Praha, ale i Kladenský maraton, další se chystají na Berlín. Dá se tedy bez nadsázky říci, že doba válení skončila. Tak, co vám v tomto týdnu Běžecká škola nabídne. V pondělí druhý díl Deníčku titánky Dany, v úterý první díl seriálu Pitný režim - celou tuto problematiku jsem předělal, takže určitě objevíte něco nového, ve středu „Rozhovor naruby," ve čtvrtek druhý díl o Pitném režimu, v pátek se proběhneme po Americe, v sobotu zavítáme společně do světa Bez hranic.
Miloš Škorpil
Být sundán z hrušky
Být sundán z hrušky může být i veselé, záleží na tom, jak je hruška vysoká a co jsme na ní dělali, a taky co nám takové sundání z hrušky může přinést za prospěch. Ono nakonec chození se džbánem pro vodu, než se ucho utrhne, nemusí být úplně špatné, třeba jen proto, že si při tom samočinně umyjete nohy :).
Miloš Škorpil
Pozor! Pozor! - Titáni se začínají probouzet z tisíciletého zakleti
Pokud to nevíte, tak vězte, že před tisíci lety, kdy Země oplývala toliko jen strdím, mlékem, opojným vínem a chutným masem - vše bio, začali mít Titáni dlouhou chvíli a vzbouřili se proti bohům. Ti je za to uvrhli do věčného prokletí, a aby si to pojistili ještě je spoutali řetězy nebo je vymístili do míst, kde se skoro nemohli setkat s žádným živým tvorem.
Miloš Škorpil
Cháron tě zve k sobě - chceš-li mu utéct, zpomal
Tenhle příběh se opakuje dnes a denně, snad už posté čtu stejnou prosbu, v níž se snoubí touha poznat pravdu: „Proč se mi stále znovu a znovu děje to, co se mi děje?" a zároveň vzdor: „Já to přeci jednou musím zlomit!"
Miloš Škorpil
Zermatt 2009
V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech.To je slogan, který si můžete přečíst v propozicích jednoho z nejkrásnějších, ale také nejtěžších maratonů, jaký jsem kdy běžel. Pravdou je, že než se dostanete do cíle, vezme vám dech stoupání mezi 39. a 41. km, kdy musíte překonat 300 výškových metrů. Letos toho ale bylo víc, co stojí za zmínku.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1494x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Běhání na Chodově
- Pražský maraton
- Co na talíř
- Tomáš běží pro Praple
- Bavíme děti
- Ondřej běží pro Paraple
- Bavíme se během
- Běžecká škola Miloše Škorpila