Půl roku www.bezeckaskola.cz

Půl roku v životě člověka je jako když plivne do Stromovky. Zvláště v dnešní době, kdy nestačíte počítat dny, které vám ubíhají mezi prsty. Z prvního půl roku Běžecké školy však ten dojem proklouzávání života mezi prsty nemám. Snad proto, že se stala přesně tím místem, o němž jsem vždy snil, že v životě naleznu. Tedy místem, kde se bude psát a povídat o běhání a o životě. Jedno od druhého nerozdělíte, i kdybyste měli tu nejširší širočinu :).

Miloš Škorpil Když jsem před osmi měsíci odcházel z behej.com, měl jsem už několik měsíců v hlavě Běžeckou školu, měl jsem nabídku vést tréninky ve fitku Školka a jakýsi plán webových stránek, které by tyto tréninky a věci okolo pomohly propagovat. Uvažovali jsme, že se na všem budeme podílet společně s Vláďou a Jirkou - provozovateli fitka. Čím dál víc jsem ale cítil, po dřívějších zkušenostech, že bych měl stránky dělat sám. Tedy sám? S Danou, bez níž bych si to nedovedl představit a s Martinem - bez nějž už bych si to vůbec neuměl představit, neb počítač a věci kolem něj jsou pro mě stále španělská vesnice :)))).

Na začátku jsem měl jediné dilema - mám nacpat hned stránky desítkami článků, které jsem na různá témata kdy napsal, nebo je naplnit jen lehce a postupně psát nové věci, nové příběhy, staré ať zůstanou součástí projektů, pro něž vznikly. Dal jsem přednost druhé variantě. Za prvé proto, že se nerad vracím a je jedno, zda jde o trasu běhu, životní pouť, nebo psaní. Samozřejmě jsou výjimky. Tak jako mám trasy a místa, které navštěvuji znovu a znovu, tak mám také oblíbená témata, k nímž se vracím a postupně, tak jak k nim získávám nové informace, oprašuji, doplňuji - přepracovávám, tak žijí také na světě lidé, s nimiž jdeme životem vedle sebe, většinou ale v „uctivé" vzdálenosti, ale s nimiž kdykoliv rád posedím, protože setkání s nimi mě vždy obohatí, byť by to bylo jen o poznání - tohle já nechci, tohle tedy rozhodně dělat nebudu :))).

Dnes (ve středu 19.8.2009) jsme vydali na škole článek o Daniele, je to velmi silný příběh. Při jeho psaní, ale možná ještě víc ve chvíli, kdy vylétl na létajícím koberci do světa, jsem si uvědomil, jak jsme křehcí, ale také, že přes svou křehkost jsme neobyčejně silní, když máme cíl, když máme odhodlání a když máme pro koho. Stejné už jsem cítil z článku o Karlovi, ale v tomto článku toho člověčenství bylo ještě víc.

Jak už jsem uvedl v jeho závěru, jsem si jistý, že každý kdo začal běhat má nějaký svůj příběh - důvod, životní cestu, která ho k běhání přivedla. Pokud chodí pro inspiraci na Běžeckou školu, tak to určitě bude i člověk, který má co druhým, tím co prožil - prožívá, nabídnout. Pokud má obavu z toho, že jeho sloh není vybraný, ať se na toto vykašle a napíše, jak umí, společně si s tím už poradíme. Je to lepší, než si pak říkat: „Měl jsem to udělat! Proč jsem to kruci neudělal?"

Za ta léta, co se věnuji propagaci běhání a zdravého životního stylu, jsem potkal, tedy potkal, spíše narazil na pár neomylných :))), na pár kritiků, kteří vždy nejlépe věděli, jak jsem měl to či ono udělat. Na jejich výtky jsem vždy odpovídal: „A proč to tedy neuděláš ty, proč sám něco nenapíšeš, nerozjedeš?" Nikdo z nich se nepochlapil! Určitě i vy máte ve svém okolí pár takových lidiček, co vždy vědí, jak, co, kdy udělat, ale dovedou o tom jen mluvit. Oni za to ale nemůžou, oni se bojí cokoliv udělat, aby nepřišli o svou neomylnost, o svou dokonalost, protože vždycky se najde nějaký kritik :)))), co ví vše ještě lépe :))))) a třeba by taky přes svou neomylnost zůstali lidmi a udělali při tom nějakou chybu a to už by vůbec nerozdýchali :))).

Takže se nebojte a přijďte se svou troškou do mlýna, nemusíte psát jen o sobě, o svém běhání, klidně pošlete popis své nejmilejší trasy, vezměte to jako pozvánku nás ostatních do kraje - na místa, kde žijete, kde to máte rádi. Přidáte-li mapu a fotky, tím lépe. Já za sebe slibuji, že do toho zasáhnu jen v té míře, aby to bylo čtivé a mohlo to splnit svůj účel.

Je to shoda okolností, ale v tomto týdnu jsem byl pozván dvakrát do televize, nejdříve do ČT 24, kde jsem si popovídal s Patricií Strouhalovou - o běhání začátečníků, pak jsem společně se Štěpánem Škorpilem komentoval mužský maraton na MS v Berlíně. No a do toho se mi ještě konečně podařilo, tedy ne mně, ale Martinovi, zprovoznit můj outlook a v něm pak objevit pravý poklad - dokumentární záběry z mého neúspěšného pokusu zdolat Everestna schodech Pelhřimovské věže kostela sv. Bartoloměje. Takže pokud jste neměli dosud příležitost vidět mě na živo, tak se můžete podívat, jak vlastně vypadám :))))).

Na Běžecké škole je rubrika Encyklopedie, která je průběžně doplňována, ale není to nikde avizováno, jako jsou avizovány nové články. Myslím si, že také stojí zato do ní občas nahlédnout, tento týden tam například přibyla hesla quinoa, karnitin, dlouhá (lamelární) kost a mnoho dalších hesel, která doplňují vydávané články.

Končí první půlrok Běžecké školy, končí prázdniny, 12. září se možná s většinou z vás uvidíme na Tesco Grand Prix - ať už jako souputníci při Metro běhu, nebo jako diváci a povzbuzovači, běžíte-li adidas běh pro ženy. Nebo taky můžete přijít už v sobotu 29. srpna v 10 hodin do Stromovky na další Cirkus, pořádaný vždy čtrnáct dní před závody, které pořádá PIM.

Prostě léto končí, moji drazí, mé drahé a je čas se začít zase pravidelně hýbat :)))))))), jo a abych nezapomněl, Běžecká škola začne spolupracovat od podzimu s Danielou Lojkovou, s níž jsme v Palestře ještě s panem Dr. Martinčou vydali skripta o výživě, a která kromě toho, že je to pěkná ženská, dělá osobní trenérku, vás dokáže pěkně rozhýbat a to jak ženy, tak pány, což my ztuhlí běžci potřebujeme jako kůň drbání :)))). Než se vám Daniela představí na stránkách Běžecké školy, můžete se na to, co všechno umí a nabízí, podívat na Krásné zdraví.