Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Prachatický maraton – děti a jejich učitelé proti dvěma vyzyvatelům

„Ty děti jsou nemožné. To za našich mladých let nebývalo. Jsou to líné a nevděčné mrchy." Podobné a ještě horší povzdechy a odsudky na dnešní děti lze zaslechnout ve školách, ale i na ulicích. Když to někde zaslechnu, rychle se podívám, zda nesedím v nějakém stroji času, jenž mě nese mým životem zpět a neocitl-li jsem se právě někde v roce 1970, kdy jsem opouštěl základní školu. To samé na adresu dětí, tedy nás, jsme poslouchali od dospělých také. Jak ten čas letí a přesto, jak vše zůstává při starém.

Když slyším tyhle řeči, není mi kupodivu smutno z toho, jak žijí současné děti, ale z toho, že ti dospělí, co přeci také museli být někdy dětmi, na to zapomněli.

Ve chvíli, kdy tyhle řeči zaslechnu si uvědomím, že ty odsudky nejsou o dětech, ale o NÁS. Je to stesk za tím, co bylo a už se nevrátí. Ve chvíli, kdy mi tohle vytane na mysli, tedy: „Jaké to bylo, a už se nevrátí," zpozorním a znovu si pro sebe řeknu: „A kdo říká, že se to nemůže vrátit?" Vždyť přeci my tvoříme realitu tím, na co myslíme, co si přejeme a co pro to, aby se to uskutečnilo, nakonec uděláme."

S dětmi a jejich aktivitami je to stejné. Pokud je jim umožněno se seberealizovat, tak občas trneme: „Co ten pacholek zase vymyslí", ale ať vymyslí cokoliv, ukáže nám to, kam směřuje, co ho zajímá, čím by se chtěl zabývat, takže dostaneme přesně tu informaci, kterou vlastně celou dobu chceme a pro jejíž nepřítomnost si často nevíme s dětmi rady.

Mojí životní filozofií je spolupráce. Myslím tím to, že je vždy lepší se s lidmi dohodnout, vzájemně si pomoci, než spolu bojovat. Věřím, že každého, koho v životě potkám, mi osud přivedl do cesty, abych se od něj něco naučil. Je jedno, zda ten dotyčný je můj vrstevník, stoletý kmet nebo desetileté dítě, jestli je to muž nebo žena, černoch nebo běloch, Rom či gay.

Děti jsou v tomto ohledu úplně ti nejlepší učitelé, protože jsou čisté a přímé, sice ještě v komunikaci nezkušené, proto i trošku drsné. Náš sklon k jejich odsudku tkví v tom, že nám nastavují zrcadlo, jací jsme byli my, po čem jsme toužili a co jsme si nechali „svými dospělými" vzít. Máme vztek na sebe a ten si vylíváme na nich.

I proto jsem vloni přišel s nápadem „Běh do škol." Záměrně jsem si osobně nekladl žádné otázky typu: „Jak na tom současné děti jsou ve srovnání s minulostí," ty byly do projektu importovány zvenčí. Šlo mi jen o to, o co mi jde i s dospělými, tedy o to naučit lidi běhat.

V tomto případě naučit běhat děti a prostřednictvím běhu jim umožnit objevit, že pohyb, a to jakýkoliv, je prostě nádhera, a že jen kvůli těm zážitkům s pohybem spojeným, stojí zato běhat, jezdit na kole, hrát baseball, fotbal, plavat, lézt po stěnách či po horách nebo jen prostě chodit.

Loňská zkušenost mě rozhodně nezklamala a tak, když za mnou přišel Jan Kocourek z Prachatic, že základní škola, do níž chodí jeho dcera, bude slavit letos dvacet let, a jestli by bylo možné, abychom my dva běželi maraton proti dětem z této školy, ihned jsem byl pro. Jen jsem dodal, že by stálo za to do toho zatáhnout i jejich učitele.

Takže nápad byl na světě. Byl schválen a šlo už jen o to stanovit pravidla a připravit úrodnou půdu, do níž bychom mohli celý nápad zasadit. Honza je velmi aktivní, to má po svém otci, který zrekonstruoval vlastníma rukama dřevěnou kapli u Stožecké skály, a tak nelenil, domluvil vše s ředitelkou školy a tělocvikářkami a bylo.

Ve čtvrtek jsem v Prachaticích byl a víc než hodinu si s dětmi o běhání povídal. Bylo to velmi příjemné setkání pro nás pro všechny. Osobně jsem z toho dopoledne měl velmi hezký pocit. Jsem si jistý, že děti jsou namotivovány a že nám s Honzou 23. dubna nedají nic zadarmo. Celá akce se odehraje na dráze městského stadiónu v Prachaticích. Pravidla jsou taková, že proti nám poběží 40 žáků druhého stupně základní školy, tedy žáci a žákyně šestých, sedmých a osmých tříd a jejich dva učitelé. Každé dítě poběží úsek jeden kilometr, stejně tak jeden z učitelů. Druhý učitel pak bude muset dorazit zbytek, tedy 1195 m. Náš plán z Honzou je zhruba 3:00:00, tedy v průměru bychom měli běžet 4:18 min/km. Budeme se střídat po pěti kilometrech. Už se na to moc těším.

Na celou akci bude dohlížet agentura Dobrý den z Pelhřimova a výsledný čas školní štafety bude zapsán do České knihy rekordů. Poté se může přihlásit se svým pokusem jakákoliv škola v České republice a pokusit se tento základní rekord překonat.

V Prachaticích poběží pouze druhý stupeň základní školy, ale abych nevyloučil z možnosti být při tom, když se běží maraton, ani žáky na prvním stupni základní školy, vyhlašujeme a budeme evidovat spolu s Dobrým dnem i pokusy štafet žáků, kterou bude tvořit 40 žáků třetích, čtvrtých a pátých tříd a jejich dva učitelé.

První následovatelé jsou už připraveni a to ve Františkových Lázních. Tak co vy další, nandáte nám to? Ne, že bychom s Honzou objížděli celou ČR, v každém místě, kde se pokus odehraje, by měl být někdo, nebo několik místních běžců, kteří si to s dětmi rozdají. Čas štafety dospělých není důležitý, proto ani nemá tato štafeta svá pravidla, tahle štafeta má spíše funkci zajíce běžícího před chrtem, a měla by děti motivovat k co nejlepšímu výkonu a taky pomoci navázat vztahy dětí, školy a aktivních lidí, kteří v daném místě žijí.

Nežehrejme, že ty děti jsou hrozné, že ministerstvo je hrozné, politici jsou hrozní a utvářejme si svět tak, jak by se nám líbil, aby byl, sami!

Autor: Miloš Škorpil | pondělí 23.2.2009 6:43 | karma článku: 18,88 | přečteno: 1577x
  • Další články autora

Miloš Škorpil

DĚKUJEME – BĚŽTE

Děkujeme, odcházíme! Zajímavý nápad, sbalit si kufry a běžet. Nic proti tomu, za první republiky a i dříve za Rakouska Uherska chodili lidé do světa na zkušenou, aby poznali, jak to ve světě chodí, aby poznali, že všude je chleba o dvou kůrkách a nikde do huby pečení holuby sami nelétají. Určitě na to mají nárok i lékaři, akorát by neměli zapomínat na Hippokratovu přísahu a taky proč šli studovat medicínu. Jestli proto, aby se měli v životě dobře, tak je dobře, že odchází, ať prominou, já si stále myslím, že lékařem se stává člověk proto, aby bylo dobře, aby se cítili dobře – zdraví a fit jejich spoluobčané, a když to dělají dobře a se srdcem na dlani, tak se pak budou mít dobře i oni. Svou zkušenost však musí v životě zažít každý z nás, tak jim zamávejme a vyprovoďme je slovy – DĚKUJEME – BĚŽTE ...

15.1.2011 v 8:45 | Karma: 11,45 | Přečteno: 1108x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Společné vyběhnutí do roku 2011 s Běžeckou školou

Že to máte trošku z ruky, abyste přijeli třeba do Chebu, Prahy, Jablonce, Kutné Hory, Krkonoš, Pelhřimova ... NEVADÍ. Že budete ráno po Silvestrovském veselí znaveni – NEVADÍ. Že, že, že ..., NEVADÍ, my žádné výmluvy nebereme, my s nimi vyběhneme :).

8.12.2010 v 8:19 | Karma: 7,43 | Přečteno: 868x | Diskuse| Pozvánky, akce

Miloš Škorpil

Film, který stále běží a nemůžete ho zastavit …

... tak přesně takový pocit mám nyní, a jak pročítám ohlasy na Františkolázeňskou 21 hodinovku, tak vidím, že nejen já. Je to stejný pocit, jako když slezete z běžeckého pásu – taky vás to nutí jít stále dopředu ...

21.11.2010 v 21:42 | Karma: 7,45 | Přečteno: 920x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Musíš být vítěz – zabíjí naši (dětskou) duši

Od malinka slýcháme : „Musíš být vítěz, musíš být nejlepší, musíš se víc snažit, abys vyhrál, abys měl lepší známky“, postupem let se požadavky stupňují, „musíš se snažit, abys více vydělal, abychom si mohli pořídit lepší bydlení, měli lepší auto, mohli jet na lepší dovolenou ...“. Není divu, že to v lidech zabíjí duši, nejhorší na tom je, že tím je zabíjena dětská duše ještě dříve, než se může rozlétnout a poznat, proč na tento svět přišla. Není divu, že už od dětských let nevíme, co si s životem počít a to se pak s námi táhne do té doby, než řekneme: „A DOST, TOHLE TEDY OPRAVDU NECHCI, PROTO JSEM SE NENARODIL/NENARODILA!“

8.11.2010 v 7:38 | Karma: 11,43 | Přečteno: 1037x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Jak najít cestu zpět do ráje - ke kořenům

Běžíce přes kořeny, zakopáváme, nadáváme na ně, zlobíme se na stromy, že nám je staví do cesty, při první příležitosti je odsekáme, zalijeme do asfaltu či do betonu a libujeme si, jak jsme na ně vyzráli.

30.9.2010 v 7:56 | Karma: 9,01 | Přečteno: 1002x | Diskuse| Poezie a próza

Miloš Škorpil

Volby – skrytá kampaň, aneb bacha bychom si měli dávat pořád

Poté, co jsme byli masírováni masivní volební agitací déle než rok, a všichni šli proti všem, aby nakonec nevyhrál nikdo, tedy nikdo natolik, aby to mohl považovat za vítězství, zvítězil zdravý rozum, lidé přeci jenom pochopili, možná i na základě svých vlastních zkušeností s půjčkami a hypotékami, že dluhy se nedají dělat do nekonečna a jednou se musí začít splácet. Výsledkem nyní je, že máme kampaň, která je trošku sterilní. Ale možná, že se mýlím a lecčeho se ještě dočkáme. Třeba generální stávky.

26.9.2010 v 13:20 | Karma: 9,49 | Přečteno: 623x | Diskuse| Politika

Miloš Škorpil

Běžíme ke kořenům

Začíná nový týden, postavte se k tomu, že začínáte NOVÝ ŽIVOT. V tom starém byl váš život samý začátek a samý rychlý konec, žádná pořádná mezihra. Zkuste to změnit, není to nic těžkého, chce to jen jedno - a to, říci si: „Co bylo, to bylo, to už je minulost, kterou nezměním, jaká však bude budoucnost, to je jen na mně. Když si řeknu, že 3 – 4x týdně se budu aktivně hýbat 30 – 40 minut, tak to není až tak moc, to určitě zvládnu. Vždyť nikdo neříká, že to musí být v kuse. Můžu to udělat tak, že půlku té porce zvládnu ráno a druhou večer.

13.9.2010 v 6:58 | Karma: 5,71 | Přečteno: 636x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Máňa a Lojza – rok 2 – zase od začátku

S Máňou a Lojzou jsme se rozloučili, je tomu skoro rok - možná si ještě vzpomenete, jak je běh osvítil a vydali se Pařížskou, a pak dál a ještě dá ..., tehdy to vypadalo, že jejich běh nikdy neskončí. Ale znáte to, endorfiny a prvotní probuzení vyprchá a člověk homo sapiens liny znovu upadne do starého dobrého stereotypu. Takže rok se s rokem sešel a Máňa s Lojzou jsou znovu na začátku, vlastně ne na úplném začátku, už jsou trošku poučení, ale uvidíme, uvidíme ...

6.9.2010 v 0:22 | Karma: 6,85 | Přečteno: 629x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Život je jen jeden

Běžím, proplétám se mezi kapkami deště, které se v hustých provazcích snášejí k zemi. Před očima mi tu a tam přeběhnou chomáčky mlhy. Vybíhám na vrchol Polomu. Scéna jak z katastrofického filmu, suché, pomalu černající pahýly, ještě nedávno obestřené sytě zelenými jehličkami, které naplňovaly okolní vzduch nezaměnitelnou vůní jehličí. Temné mraky nad horou se snaží skrýt ten truchlivý pohled – však marně. Stačí jeden poryv studeného větru a vše je jasně zřetelné – jeden malý brouček tu měl hostinu. Dal si, co hrdlo ráčilo, co na tom, že po něm zbyly ostatním živým tvorům, kteří zabloudí v tato místa, jen černé chmury a oči plačící očistné slzy.

30.8.2010 v 14:49 | Karma: 7,73 | Přečteno: 724x | Diskuse| Osobní

Miloš Škorpil

Jak jsem se zas neutopil

Je to hodně troufalé psát si článek o tom, jak jsem se stal Dřevákem, před tím, než se tak stane. Ne že bych nebyl dřevák už teď. Všimněte si rozdílu v D a d. Velkým Dřevákem je totiž míněn Dřevěný muž, který se koná v okolí Jesenické přehrady, v Chebu. Dřevák proto, že se to startuje v obci Dřevěnice, kde se skáče do vody a pak stylem plav, jak umíš, v mém případě neumíš, 800 m na druhou stranu přehrady. Tam osedlat ocelového oře o dvou kolech a dostat se s ním okolo přehrady zpátky po 26 km na místo startu do Dřevčice a tady pak odkroužit dva 4 km okruhy, aby se konečně člověk stal zasloužilým Dřevákem.

24.8.2010 v 23:09 | Karma: 7,73 | Přečteno: 722x | Diskuse| Sport

Miloš Škorpil

Neměli bychom čekat až na rok 2012 – zbývá 859 dní

Mnohým se to nebude nejspíš líbit, ale už delší čas vše nasvědčuje tomu, že příroda s člověkem jako takovým ztratila trpělivost. Minimálně mu to dává v několika posledních letech dost výrazně najevo. To máte vlny Tsunami, zemětřesení, záplavy po celém světě, prasečí chřipka – tu si ovšem člověk vymyslel, aby se zas někdo nakapsoval, atd. atd.

14.8.2010 v 11:22 | Karma: 8,81 | Přečteno: 672x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Když se postavíte na zadní, dohlédnete dál

Tak jako každý den mě v úterý po otevření vajíčka, tedy vaia, přivítal nový bonmot od Pavla Kosorina a v něm stálo: „Když se postavíte na zadní, dohlédnete dál“. Nedalo mi to, abych na něj nezareagoval po svém: „ale taky se může stát, že spadnete na hubu“, za chvíli Pavel kontroval: „když budeme nemehla, moudrost nás nespasí“, a na to zase já: „to někdy ani když jsme šikovný“.

9.8.2010 v 19:55 | Karma: 7,69 | Přečteno: 679x | Diskuse| Sport

Miloš Škorpil

Uspavač hadů

Odpusť Bože, já vím, že bych měl všechny milovat, ale já ho tak nemám rád ... „Každý má nárok na svůj názor“, toto ctím a pokud se bude chtít kdokoli z těch, kdo chodí na Běžeckou školu cítit manipulován tím, že zde prezentuji svůj postoj a příklon k pravici, že se navážím do ČSSD a Jiřího Paroubka, rád mu dám prostor, aby mi vysvětlil, že se mýlím. Musí však počítat s tím, že jsou tu oponenti, kteří mu budou chtít „otevřít oči“, s čímž samozřejmě, když jdu takto otevřeně s kůží na trh, počítám i já.

21.3.2010 v 22:39 | Karma: 10,72 | Přečteno: 926x | Diskuse| Politika

Miloš Škorpil

Co taky pravil Paroubek!

ČR je na rozcestí a ČSSD je její jediná cesta, pravil dnes Jiří Paroubek. Chtěl tím snad říci, že ta křižovatka vypadá tak, že ať se z ní vydáte po jakékoliv cestě, vždy to bude cesta ČSSD?

13.3.2010 v 17:18 | Karma: 15,68 | Přečteno: 920x | Diskuse| Politika

Miloš Škorpil

Půl roku www.bezeckaskola.cz

Půl roku v životě člověka je jako když plivne do Stromovky. Zvláště v dnešní době, kdy nestačíte počítat dny, které vám ubíhají mezi prsty. Z prvního půl roku Běžecké školy však ten dojem proklouzávání života mezi prsty nemám. Snad proto, že se stala přesně tím místem, o němž jsem vždy snil, že v životě naleznu. Tedy místem, kde se bude psát a povídat o běhání a o životě. Jedno od druhého nerozdělíte, i kdybyste měli tu nejširší širočinu :).

23.8.2009 v 14:52 | Karma: 15,65 | Přečteno: 1824x | Diskuse| Pozvánky, akce

Miloš Škorpil

Běhat a žít se může naučit každý

Minulý týden jsem si neskonale užíval. Dana už začíná při běhu pomalu tančit, obloučky jsou ty tam, ostatně, při desetikilometrovém běhu už na ně nemá ani sílu ani čas :). To však ale nebyl ten hlavní důvod, proč mě běh tak nabil. Tím hlavním důvodem byl příběh, který mi poslal Karel z Vídně, respektive jeho mamka Daniela. Oba jsou rodilí Češi, akorát, že osud je zavál na druhou stranu hranice - do Rakouska.

4.8.2009 v 10:48 | Karma: 14,87 | Přečteno: 1914x | Diskuse| Společnost

Miloš Škorpil

Čert nikdy nespí a běžec už tuplem nemá kdy

Tento týden bude v Běžecké škole pestrý, skoro to vypadá, že už skončily prázdniny :), a ono pomalu ano, vždyť za šest týdnů už se běží Tesco Grand Prix Praha, ale i Kladenský maraton, další se chystají na Berlín. Dá se tedy bez nadsázky říci, že doba válení skončila. Tak, co vám v tomto týdnu Běžecká škola nabídne. V pondělí druhý díl Deníčku titánky Dany, v úterý první díl seriálu Pitný režim - celou tuto problematiku jsem předělal, takže určitě objevíte něco nového, ve středu „Rozhovor naruby," ve čtvrtek druhý díl o Pitném režimu, v pátek se proběhneme po Americe, v sobotu zavítáme společně do světa Bez hranic.

27.7.2009 v 11:58 | Karma: 10,18 | Přečteno: 1358x | Diskuse| Pozvánky, akce

Miloš Škorpil

Být sundán z hrušky

Být sundán z hrušky může být i veselé, záleží na tom, jak je hruška vysoká a co jsme na ní dělali, a taky co nám takové sundání z hrušky může přinést za prospěch. Ono nakonec chození se džbánem pro vodu, než se ucho utrhne, nemusí být úplně špatné, třeba jen proto, že si při tom samočinně umyjete nohy :).

21.7.2009 v 6:45 | Karma: 11,79 | Přečteno: 1157x | Diskuse| Osobní

Miloš Škorpil

Pozor! Pozor! - Titáni se začínají probouzet z tisíciletého zakleti

Pokud to nevíte, tak vězte, že před tisíci lety, kdy Země oplývala toliko jen strdím, mlékem, opojným vínem a chutným masem - vše bio, začali mít Titáni dlouhou chvíli a vzbouřili se proti bohům. Ti je za to uvrhli do věčného prokletí, a aby si to pojistili ještě je spoutali řetězy nebo je vymístili do míst, kde se skoro nemohli setkat s žádným živým tvorem.

20.7.2009 v 8:48 | Karma: 9,11 | Přečteno: 1317x | Diskuse| Sport

Miloš Škorpil

Cháron tě zve k sobě - chceš-li mu utéct, zpomal

Tenhle příběh se opakuje dnes a denně, snad už posté čtu stejnou prosbu, v níž se snoubí touha poznat pravdu: „Proč se mi stále znovu a znovu děje to, co se mi děje?" a zároveň vzdor: „Já to přeci jednou musím zlomit!"

16.7.2009 v 9:00 | Karma: 13,89 | Přečteno: 1169x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 133
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1494x
Běžec, poradce a propagátor běhání a zdravého životního stylu. třikrát oběhl Českou republiku, úspěšně zdolal Spartathlon – běh z Athén do Sparty, drží řadu rekordů v netradičních sportovních disciplínách. Každý týden vede tréninky v pražské Stromovce a ve fitku Školka na Praze 4 – Chodov a přestože ho nejvíce zaměstnává jeho Běžecká škola, nenechá ho lhostejným nic co se kolem něj ve světě děje.