Poté, co jsme byli masírováni masivní volební agitací déle než rok, a všichni šli proti všem, aby nakonec nevyhrál nikdo, tedy nikdo natolik, aby to mohl považovat za vítězství, zvítězil zdravý rozum, lidé přeci jenom pochopili, možná i na základě svých vlastních zkušeností s půjčkami a hypotékami, že dluhy se nedají dělat do nekonečna a jednou se musí začít splácet. Výsledkem nyní je, že máme kampaň, která je trošku sterilní. Ale možná, že se mýlím a lecčeho se ještě dočkáme. Třeba generální stávky.
Stávka, hrozba stávkou – stávkovou pohotovostí, je taková skrytá volební kampaň, a pokud se ptáte, koho je za ní třeba vidět, tak je to vcelku nabíledni. U nás jsou odbory, i když to veřejně nepřiznávají, stále rudé, takže třešničky jsou jasné. No a k tomu ještě je třeba připočítat ty, co ve volbách zvítězili, ale naštěstí jim to k ničemu nebylo, takže vidí rudě – minimálně oranžová přechází v rudou.
Upřímně by mne zajímalo, jestli ty tisíce lidí, kteří vyrazili do stávky, a kteří jsou do ní ochotni znovu vyrazit, když nebude po jejich, vůbec vědí, pro co stávkují, co si slibují, že vybojují. Jestli si vůbec uvědomují, že každých 100,- Kč, které přibudou na jejich výplatní pásce, tedy na pásce ne, hrubého, budou muset sami zaplatit na daních, organizace, která je zaměstnává – v tomto případě stát, bude muset zaplatit z této 100 koruny zdravotní a sociální pojištění, což oni samozřejmě sami taky. Takže z jedné 100 budou potřeba skoro dvě. Vezmeme-li v úvahu, že jich stávkovalo 40 000, jak se chlubili, vychází to už bratru každý měsíc na 8 000 000. A to upozorňuji, počítám jen ty, co stávkovali. Děsný, co. Za rok to pak dělá 96 milionů. Při cca 500 000 státních zaměstnancích už to dělá ale 50 000 000 za měsíc a 600 000 000 Kč za rok a to v peněžence každého z nich skončí pouho pouhých 50,- Kč!
Ale abych nezůstal jen u těchto čísel, co mě taky vůbec netěší, ba přímo hněte, jsou ta pole, nazývaná fotovoltaické elektrárny. Aby nebylo mýlky - proti samotným fotovoltaickým elektrárnám nic nemám, když jsou někde na střechách objektů, kde slouží k samozásobování elektrickou energii, ale zasírat tím přírodu, to je trošku moc. Místo aby tu rostla tráva, obilí nebo les – to však obnáší práci, a my jsme líní, takže co s tím, tak tam šoupneme fotovoltaickou elektrárnu. Ostatní nám to pěkně zaplatí, a že příroda zakuká, no a co! Ještě bych to chápal, kdyby se ty díly, z nichž je to všechno konstruováno, vyráběly u nás, a pomohlo to alespoň nastartovat českou ekonomiku, ale ono prdlajs, ono se to dováží z Číny. A to už vůbec pomíjím to, jak to ukočírovat, aby ve chvíli, kdy nesvítí sluníčko, šlo nastartovat elektrárnu na vyšší výkon a když sluníčko vyleze ji zase pěkně připozastavit, aby nevyráběla tolik proudu. Jo když se chce škubat jiný, na to jsme fakt machři, ani se pak nakonec nedivím těm, co nadávají, že mají málo, když vidí, že jinde se takto rozhazuje.
Takže bez ohledu na to, zda je nám blízká ta či ona barva, ta či ona partaj, bychom se měli před volbami zamyslit nad tím, jaké nástroje kontroly nám jsou její zástupci (představitelé) ochotni svěřit, abychom jim mohli věřit, že jim jde o obecný prospěch a ne jen o vlastní kapsu.
