Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život je jen jeden

30. 08. 2010 14:49:00
Běžím, proplétám se mezi kapkami deště, které se v hustých provazcích snášejí k zemi. Před očima mi tu a tam přeběhnou chomáčky mlhy. Vybíhám na vrchol Polomu. Scéna jak z katastrofického filmu, suché, pomalu černající pahýly, ještě nedávno obestřené sytě zelenými jehličkami, které naplňovaly okolní vzduch nezaměnitelnou vůní jehličí. Temné mraky nad horou se snaží skrýt ten truchlivý pohled – však marně. Stačí jeden poryv studeného větru a vše je jasně zřetelné – jeden malý brouček tu měl hostinu. Dal si, co hrdlo ráčilo, co na tom, že po něm zbyly ostatním živým tvorům, kteří zabloudí v tato místa, jen černé chmury a oči plačící očistné slzy.
Pod klenbou lesaPod klenbou lesaMiloš Škorpil

Ne, nespletl jsem se, ani jsem z ničeho nic nepřehodil vyhybku svých úvah z truchlivých, k úvahám vzbuzujícím radostné očekávání věcí příštích. Nezlobím se na toho malého broučka, který stejně jako tady na Polomu hodoval i o pár kilometrů dál na Černé hoře a dokonce i v údolí, jímž protéká řeka Vydra. Sbíhám z Polomu k jezeru Laka a zjistím, že i na jeho březích brouček hodoval. Na všech výše popsaných místech mi hlavou proběhnou obrázky, které tu jsou vryty z dob, kdy zde byl silný – zelený les. Ale on tu zase zakrátko bude, jen když nebudeme zasahovat do jeho obnovy. Nemyslím si, že bychom tu měli ty černající pahýly nechat stát. Ne proto, že jsou žírnou půdou pro onoho broučka, to co mohl sežrat už stejně sežral, jde spíše o to, abychom tu nechali přírodu nechat dělat její práci. Aby se zde zakořenily různé druhy stromů, aby si našly samy své místečko na slunci. Jen tak zde bude moci za pár desítek let růst opět les, na nějž bude radost pohledět.

On už se ostatně ten les tady pomalu klube. Pod černými pahýly stromů už je možno spatřit různě vysoké mladé stromky, prostě příroda má jeden ohromný dar – život věčný. Život tu byl, je a bude a úplně postačí, když s ním budeme v přímém kontaktu, budeme ho ctít, budeme s ním soucítit, pak bude bez omezení proudit i našimi tepnami, našimi nervy, bude naplňovat naše smysly a nebude to od nás vyžadovat nic víc než žít v harmonii ducha, těla a mysli. Neboť duch, tělo, mysl, to je vše, co nás obklopuje, co nás naplňuje.

Když běžím, cítím, jak mi v tepnách tepe život, jak mi tepnami proudí život. Když běžím, vnímám, jak mými nervy přichází povely – udělej další krok a další a další a další ... Když běžím, vnímám, jak mé tělo se raduje z kontaktu s teplým, vlahým vzduchem. Zrovna tak se ale raduje, když je v kontaktu se vzduchem suchým a mrazivým. Ono se však dokonce raduje, když je spalováno paprsky slunečními. Pohlédnu-li před sebe, vidím to, co vidím a zároveň jako za závojem z mlhy vidím, co chci vidět. Co je skutečné, co je vysněné, co je moje fantazie, co je fata morgana? Co tu bylo dřív? Myšlenka – představa nebo skutečný vjem?

Běžím podmračeným dnem, stružky vody mi protékají úžlabinou pod kostrčí, stékají po mých stehnech a naplňují mé běžecké botky. V tu chvíli je zcela jedno, zda mám na sobě boty s ochranou proti vodě či jen normální adidasky, za chvíli v nich stejně čvachtá. Běžím, protože běh mi přináší radost, protože běh mě naplňuje a to bez ohledu na to, jestli jsem měl před během náladu pod psa, nebo jsem byl happy. Běžím a nepřemýšlím nad tím, že bych se měl někdy zastavit, běžím a už nepřemýšlím o nesmrtelnosti chrousta – pardon, lýkožrouta. Běžím, užívám si každý nádech, užívám si, jak mými plicními sklípky protéká kyslík, jak jimi proudí život. Běžím, nohama hladím jehličí, trávu, brodím se protékajícími stružkami (proč bych se jim vyhýbal, když už mám stejně v botách močál), kloužu po kamenech, přeskakuji padlé kmeny. Běžím a najednou cítím, jak se měním v chomáček páry, která ještě před chvilkou halila mou tvář. Běžím a cítím, jak pronikám do všehomíru a zároveň mě veškerý mír světa naplňuje. Běžím, už nejsem lidskou nickou, už vlastně nejsem nic, už jsem všechno ..., už jsem i tím lýkožroutem a uznejte - mít si za zlé, že mám hlad, by byl holý nesmysl ...

Ptáte se, kdy se to odehrálo? Odehrává se to denně, stačí mi jen vyjít pod nebeskou báni, odlepit jednu nohu od země, pak odlepit i druhou a běžet a běžet a běžet a vznášet se nad matičkou zemí a můžete mít všechno, co si jen v mysli malujete ..., vše, co milujete ..., vše, co jste schopni si ve své fantazii představit a vysnít ...

Autor: Miloš Škorpil | pondělí 30.8.2010 14:49 | karma článku: 7.29 | přečteno: 711x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 196 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 287 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Postup vpřed

Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.

26.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Katarína Lorenčíková

Voila!!!

Občas pozorujem svet okolo mňa menej.. občas viac.. obcas nechápem, ako sa to všetko synchronizuje.. toto je príbeh o Veronike a o mojej ceste...

25.6.2017 v 22:14 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 107 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Polednice vs. klekánice

Koho jako malého strašili rodiče, že si pro něj přijde klekánice, když bude zlobit? Na koho raději dospělí stejně jako Erben posílali polednici? A které z těchto dvou stvoření je vlastně větším postrachem?

25.6.2017 v 17:49 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 133 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1487
Běžec, poradce a propagátor běhání a zdravého životního stylu. třikrát oběhl Českou republiku, úspěšně zdolal Spartathlon – běh z Athén do Sparty, drží řadu rekordů v netradičních sportovních disciplínách. Každý týden vede tréninky v pražské Stromovce a ve fitku Školka na Praze 4 – Chodov a přestože ho nejvíce zaměstnává jeho Běžecká škola, nenechá ho lhostejným nic co se kolem něj ve světě děje.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.